Svět již dávno není tím krásným místem požehnaným bohem. Změnil se. Je v něm nebezpečí, násilí, zlo... a krev. Spousta krve. Tolik, že si to žádný živý člověk nedokáže představit. Ale ti mrtví... špatně. Ti nemrtví, ti by si to představit dokázali. A nejen představit. Krev potřebuje každý. Ať už je živý či za hranicemi smrti, vždycky bude krev potřebovat. Ale zatímco ti živí si krev sami tvoří, ti, kteří překročili hranici, ji potřebují dodávat. A ne v zrovna malých dávkách...
Je však špatné být někým takovým? Jste špatný jen proto, že potřebujete krev? Jste špatný, protože se snažíte zůstat na tomto světě? A nebo je za tím něco jiného?

Tak právě tuto otázku nám vyřešila jistá organizace s názvem Hellsing, v jejímž čele stojí lady Integra a která má za úkol rozlišit uměle vytvořené upíry, kteří obvykle slouží teroristům a podobné havěti v plnění jejich odporných plánů, a zbavovat se jich, co to jde. Tato organizace sídlí v Londýně a víceméně spadá pod nadvládu britské královny, avšak její plány a mise zasahují daleko za hranice své sídelní země. A kupodivu, nejschopnější "agent" této organizace je právě jedním z těch, kteří překročili onu pomyslnou hranici. Je jím upír, kterému se říká Alucard.
Jistě vás teď trkne, že to bude určitě hlavní hrdina. Ano, můžeme ho nazývat hlavním hrdinou, i když rozhodně nebude jediným, na koho se tento příběh soustředí. Je tu totiž jistá policistka, která se čistě náhodou octne na jedné misi, kde se musí postavit hromadě ghúlů, mezi nimiž jsou i policisté, se kterými bývala v jednom týmu. Samozřejmě, že ji to vyšokuje. Navíc, která členka běžné policie je připravená čelit něčemu takovému? Asi jen tak nějakou na ulici nepotkáte. A proto se naše milá policistka dá na útěk - poslední možné řešení, které ji napadlo. Samozřejmě, že uteče na nějaké bezpečné místo. Do kostela. Jenže co se nestane! Jak už to tak bývá, v kostele najde kněze. Problém je, že to není jen tak ledajaký kněz. Napadá vás něco? Například, že náš milý kněz nemyslí na zrovna nejpěknější věci? Samozřejmě, že ne, o čem by pak ten příběh byl. Do cesty se mu ale postaví již zmíněný upír Alucard. Kněz se však brání ze všech sil a v poslední marné snaze zachránit si holý život před sebe postaví policistku jako živý štít. Neuvědomuje si však, že taková maličkost jako živý štít rozhodně milého Alucarda nezastaví. Kulka proletí přímo skrz tělo Viktorie (už snad bylo na čase, abych vám prozradila její jméno... ;)) a skončí v knězově hrudníku. A Viktorie je volná, ale na pokraji smrti. Ani to ale Alucarda nevyvede z míry. Aby ji udržel na tomto světě, prostě a jednoduše z ní udělá upírku. A začíná nové období jejího života. Docela odlišné od těch předtím, ale vlastně ani ne tak špatné... když pomineme fakt, že se za každou cenu snaží zabránit pití krve, jen aby zjistila, že je pro ni nezbytná. I to se ale dá řešit...

Tak kdybych měla tohle anime charakterizovat, označila bych ho nejspíše za humorný horor. Ptáte se, co je to za směšnou kombinaci? Jak by ne. Nicméně nemohu popřít fakt, že toto anime je opravdu krvavé, chvílemi opravdu nechutné, sprostými slovy se nešetří a napětí, které by se dalo krájet nožem mu také nechybí. Navzdory tomu všemu jsem se u něj ale nasmála dost a dost. Snad kvůli absurditě některých situací, snad kvůli grotesknímu a přitom naprosto geniálnímu zpracování charakterů, nebo možná kvůli jeho opravdu veselé hudbě. Ta mu dodává jakési nadlehčení a tentokrát musím přiznat, že jakmile jsem anime dokoukala, okamžitě jsem si sehnala soundtrack.
Jeho příběh bych řadila spíše mezi průměr, je to takový celkem normální příběh o upírech, ale způsob, jakým ho autoři podali, je opravdu jedinečný a neskutečně vydařený. Jeho vážnost, naléhavost a zároveň jakási nadlehčenost vám opravdu seberou dech.
Animaci bych taktéž dala někam k průměru. Postavy jsou pěkné a pohyby vydařené, prostředí je hezky vykreslené a všechno je tak nějak pěkné na pohled, ale ničím zvláštním mě ta animace nezaujala. Prostě je taková milá, ale nic extra.
Charaktery bych hodnotila rozhodně velice kladně. Každá postava je jedinečně zpracovaná a i když v průběhu anime jaksi dospívá a přichází k novým zkušenostem, zachovává si svůj charakter i temperament.

Teď bych měla ještě připomenout, že Hellsing je až příliš často srovnáván s Trinity Blood. Musím ale říct, že mě by v životě nenapadlo srovnávat zrovna tato dvě anime. Jediné, co mají společného, je, že se jedná o příběh o upírech. Ale dobrá, když už jsem to nakousla, zřejmě se také srovnání nevyhnu. Tady je.

Začneme celkovou kompozicí. Obě tato anime mají svůj humor a obě mají jakousi vážnou stránku, nicméně zatímco humorná stránka Hellsingu spočívá v nadlehčování a jakési absurditě těch vážných situací, v Trinity Blood se smějete spíše občasným výrokům či chování postav. Celkově vzato je Trinity Blood brána mnohem vážněji než Hellsing. Nicméně používání jmen jako symbolů zůstává u obou příběhů pravidlem (no zkuste si trošku pohrát s Alucardovým jménem, možná se dozvíte něco zajímavého... ;)).
Hlavní postavy anime jsou oba jacísi agenti, nicméně zatímco jeden slouží přímo organizaci, která se má starat o pořádek (Hellsing), ten druhý slouží přímo vládnoucímu orgánu své země a je jedním z hlavních osobností skutečné světové války (TB). Kromě toho se oba dva hrdinové podstatně liší. Zatímco Abel z Trinity Blood má nahnáno, kdykoliv slyší slovo krev, a za žádnou cenu nedokáže připustit, že by vůbec mohl někoho zabít, Alucard z Hellsinga je tak trošku buran a na většinu nějakých morálních zásad úplně kašle. Nějaké samozřejmě má a rozhodně si dává záležet, aby se jich držel, avšak samo zabíjení mu problém vůbec nedělá.
Děj těchto dvou anime se také podstatně liší. Hellsing nemá žádný extra souvislý děj a je spíše epizodický (i když nějaká ta základní dějová linie tam samozřejmě je), zatímco Trinity Blood je naprosto souvislá a směřuje k jasnému cíli. Navíc je opravdu silně katolicky laděná, kdežto Hellsing se náboženství jenom dotýká.
Animace těchto dvou anime se neliší tak moc, ale přesto bych označila tu z Trinity Blood za mnohem kvalitnější než tu z Hellsinga, kde si rozhodně animátoři nedali tolik práce s výrazy nebo s vykreslováním prostředí to tak neuvěřitelných detailů.
V hudbě je rozhodně obrovský rozdíl. Jak jsem již zmínila dřívě, Hellsing má téměř veselou a hezky znělou hudbu. Je jednoduchá na poslouchání, lehce zapamatovatelná a dobře se zpívá. Oproti tomu hudba Trinity Blood je o něco temnější a komplikovanější. Sice o něco lépe vystihuje atmosféru, ale nedává příběhu to nadlehčení, které skýtá hudební doprovod Hellsinga. Nicméně mi u ani jednoho z nich nepřipadala hudba nijak rušivá.

Co bych dodala nakonec? Že pokud chcete něco vědět o autorovi, hledejte ho pod jménem Hirano Kouta. Tento výborný japonský tvůrce komiksů začal v roce 1997 vydávat v magazínu Young King OURs mangu s názvem Hellsing, která se okamžitě ujala a následně k ní bylo vytvořené třináctidílné anime, které má ovšem docela jiný příběh a charaktery (tzn. pokud chcete něco vědět o manze, najděte si jiný zdroj, já totiž shlédla akorát anime). K tomu byl v roc 2006 vytvořen OVA film a na dalším se zatím pracuje.

Články na toto téma:

Hellsing - Něco okolo (Taylor)

Hellsing - nemrtví a ti druzí (Taylor)

+ zdroj